Rozhovor

Ze svého domácího studia k novému soundtracku Crank 2:High Voltage



Ahoj, jmenuju se Mike Patton.
Složil jsem soundtrack k filmu Crank 2.
Když mě (?) poprvé kontaktovali, první věc, kterou jsem chtěl udělat, bylo vidět Crank 1, tak jsem si ho opatřil. A pamatuju si tu noc, protože jsem si myslel, „na kousek se podívám a půjdu spát“. Ani náhodou, zůstal jsem vzhůru celou noc a díval se. Viděl jsem to asi dvakrát, třikrát za sebou, protože to byla fakt pecka! Hrozně se mi líbil střih, slyšel jsem všemožnou hudbu ve svý hlavě, a to jsem ještě neviděl ani vteřinu ze dvojky. Ale podle toho, co mi řekli, mělo to být v podstatě to samý… vynásobeno tisícem. Rychlejší, urážlivější, brutálnější… jakkoli to chcete nazvat, a mně došlo, že to bude přesně moje parketa.
Jeden z mých postupů je načmárat sérii hieroglyfů, abych si zapamatoval svoje prvotní myšlenky, abych se k nim později mohl vrátit a realizovat je… někdy je to na papíře, někdy použiju diktafon, někdy si volám z auta domů a nazpívám melodii na záznamník.Jednou z mých slabin je, že mám sklon věci poněkud „přeinstrumentalizovat“, všechny kapely, ve kterých jsem hrál, měly tenhle společný rys.Slýchám věci často, spousty a spousty různých zvuků, snažím se zpětně odstranit jednotlivé vrstvy, zjednodušit je a dopřát jim vzduch, prostor, aby mohly dýchat… protože si uvědomuju, že to není jedna z mých desek, není to něco… lidi to možná nikdy nebudou poslouchat mimo ten film! Takže to tak nějak musí obohatit obraz, ale přitom hrát druhé housle.
V podstatě od té doby, co jsem se naučil takhle pracovat, cítím, že čím víc nástrojů mám ve svém arzenálu, tím líp. Dodávají mi nápady, a nástroje mě vždycky přitahovaly, hračky co dělají podivný zvuky… to jsou věcičky, na které může hrát kdokoli, víte co, zmáčknete tlačítko a necháte tu věc šílet. Zní to možná nahodile, ale mám tolik takových hraček, že cítím, že můžu vytvořit nemožné, udělal jsem celé nahrávky jen s některými z těchhle děsných levných poupravených instrumentů. V některých případech jsou to dětské hračky, v některých syntetizátory za 30 dollarů, znáte to, fakt věci pro děti.
Prostě mám pocit, že to může hudbě přidat na různorodosti, v tom směru, v jakém byste to nedostali třeba z kytary, piána nebo houslí.

(Přeloženo podle přepisu z videa,zdroj:zemaraim.blogspot.com by Pettrush Bungle)